Hlučínsko

     Hlučínsko je malebným koutem České republiky, krajinou rozlehlých úrodných lánů, zelených lesů a vodních ploch, která je na východě orámována Beskydami a na západě Jeseníky. Rozkládá se na severovýchodě České republiky v blízkosti českopolských hranic. Jeho přirozenou hranici tvoří na jihovýchodě řeka Odra, na jihu řeka Opava a na severu česko-polská hranice.
     Hlučínsko však není jen pojmenováním zeměpisným, ale též fenoménem moderních českých dějin. Představuje v dějinách českých zemí specifikum – zvláštní, specifickou vývojovou cestu. Území o rozloze 316 km² s největším sídlem městem Hlučínem mělo od roku 1742, kdy se stalo součástí pruského státu, poněkud jiný společenský a ekonomický vývoj. Ten se samozřejmě podepsal na osudech, kultuře a myšlení zdejšího obyvatelstva a jeho stopy můžeme vysledovat až do dnešních dnů. V roce 1920 byla tato část německého okresu Ratiboř s převahou moravsky mluvícího obyvatelstva (tzv. Moravců) postoupena nově vzniklé Československé republice. Na základě mnichovského diktátu nacistické Německo připojilo v říjnu 1938 Hlučínsko ne k Sudetengau, ale přímo k Altreichu. Nejtíživějším důsledkem byla povinná služba mužů ve wehrmachtu, což mělo za následek velké lidské oběti a strádání, stovky a stovky mrtvých.
     Dnes Hlučínsko oplývá nejen přírodními krásami, ale také množstvím dochovaných kulturních památek, pestrou škálou architektonických a řemeslných zajímavostí, pracovitostí lidí a hlavně pohostinností a přátelským duchem.

Mapy